Právě je tomu rok, co jsem sem zabrouzdala... byla půlka měsíce, půlka týdne, půlka dne – 10 dní před vánoci... a já začala. Rok se s rokem sešel a já můžu hodnotit co jsem získala a co ztratila...

Já to asi vezmu chronologicky jakzměny přicházely.

Zisk:

Nechrápu :D ...je to sice divné, alepo 3 týdnech na stobu jsem přestala v noci chrnět a od té doby jsem „prý“ nezachrochtala ani jednou (tedy tvrdí přítel, mě se to posuzuje těžko:D)

Zlepšila se kondička – nikdy by mě nenapadlo že zvládnu uplavat 3 km nebo ujet 60 km na kole a přitom nebýt „napůl mrtvá“ :)

Zdraví se (asi) taky zlepšilo. K nějakému výraznému zlepšení nedošlo, neboť jaksi jsem neměla žádné problémy spojené s mou obezitou (nemám cukrovku, žádné plísně, žádné bolesti kloubů či zad...). Co se ale zlepšilo – vždy jsem měla docela dobrou imunitu – nikdy v životě jsem neměla ani chřipku ani angínu, ale pravidelně jsem 2-3x ročně měla hroznou rýmu následovanou kašlem. Co jsem objevila nosní kapky bylo to už „přežitelné“ ale už jsem se i bála vzniku závislosti na kapkách – léčba trvala tak 3 týdny a padlo tak 6lahviček kapek... - po roce můžu říct – počet nachlazení zacelý rok se ze tří snížil na jednou – doba léčby spadla z 3týdnů na 3 dny, spotřeba kapek z 6ti lahviček na 10 kapek:D ...joa kašel se nedostavil vůbec:)

Mým nějvětším ziskem je ztráta :D Ztráta 30ti kilo je pro mě největší zisk:)

...a prostě se celkově cítím lépe;)

Ztráta:

Nesnáším nakupování oblečení – fakt nesnáším... a tentokrát jsem musela no... - takže ztráta peněz a stres z nakupování... ještě že nikdy nic nevyhazuju a nosím věci co jsem nosila na základce:)

Nemám čas skoro na nic, protože se snažím hýbat a to zabírá neskutečné množství času.

Neustále vážím jídlo – připadám si jako pako, stále bojuju s chutěmi, odmítám chodit do restaurací, občas si připadám že se někdy přátelé přizpůsobují mě a místo abychom si zašli na oběd do hospody, poctivě do sebe cpou bagety... cítím se za to provinile...

Mám prsa asi o 3 čísla menší...

Plandá na mě kůže

Co se nezměnilo:

Hlava... myšlení se nezměnilo...mindráky zůstaly, navíc se trošku prohloubily, stále nesnáším své tělo a vím, že lepší už to nikdy nebude – jen horší...